%%% Fiktivní kapitola s ukázkami sazby \chapter{Nápověda k~sazbě} \section{Úprava práce} Vlastní text bakalářské práce je uspořádaný hierarchicky do kapitol a podkapitol, každá kapitola začíná na nové straně. Text je zarovnán do bloku. Nový odstavec se obvykle odděluje malou vertikální mezerou a odsazením prvního řádku. Grafická úprava má být v~celém textu jednotná. Práce se tiskne na bílý papír formátu A4. Okraje musí ponechat dost místa na vazbu: doporučen je horní, dolní a pravý okraj $25\,\rm mm$, levý okraj $40\,\rm mm$. Písmo se doporučuje dvanáctibodové ($12\,\rm pt$) se standardní vzdáleností mezi řádky (pokud píšete ve Wordu nebo podobném programu, odpovídá tomu řádkování $1,5$; v~\TeX{}u není potřeba nic přepínat). Pro běžný text používejte vzpřímené patkové písmo. Text matematických vět se obvykle tiskne pro zdůraznění skloněným (slanted) písmem, není-li k~dispozici, může být zastoupeno kurzívou. Primárně je doporučován jednostranný tisk (příliš tenkou práci lze obtížně svázat). Delší práce je lepší tisknout oboustranně a přizpůsobit tomu velikosti okrajů: $40\,\rm mm$ má vždy \emph{vnitřní} okraj. Rub titulního listu zůstává nepotištěný. Zkratky použité v textu musí být vysvětleny vždy u prvního výskytu zkratky (v~závorce nebo v poznámce pod čarou, jde-li o složitější vysvětlení pojmu či zkratky). Pokud je zkratek více, připojuje se seznam použitých zkratek, včetně jejich vysvětlení a/nebo odkazů na definici. Delší převzatý text jiného autora je nutné vymezit uvozovkami nebo jinak vyznačit a řádně citovat. \section{Jednoduché příklady} %%% Bez \usepackage{icomma}: % Čísla obvykle sázíme v~matematickém režimu s~desetinnou čárkou: \[\pi \doteq 3{,}141\,592\,653\,589.\] %%% S \usepackage{icomma}: Čísla obvykle sázíme v~matematickém režimu s~desetinnou čárkou: \[\pi \doteq 3,141\,592\,653\,589.\] Mezi číslo a jednotku patří úzká mezera: šířka stránky A4 činí $210\,\rm mm$, což si pamatuje pouze $5\,\%$ autorů. Pokud ale údaj slouží jako přívlastek, mezeru vynecháváme: $25\rm mm$ okraj, $95\%$ interval spolehlivosti. Rozlišujeme různé druhy pomlček: červeno-černý (krátká pomlčka), strana 16--22 (střední), $45-44$ (matematické minus), a~toto je --- jak se asi dalo čekat --- vložená věta ohraničená dlouhými pomlčkami. V~českém textu se používají \uv{české} uvozovky, nikoliv ``anglické''. % V tomto odstavci se vlnka zviditelňuje { \def~{{\tt\char126}} Na některých místech je potřeba zabránit lámání řádku (v~\TeX{}u značíme vlnovkou): u~předložek (neslabičnych, nebo obecně jednopísmenných), vrchol~$v$, před $k$~kroky, a~proto, \dots{} obecně kdekoliv, kde by při rozlomení čtenář \uv{škobrtnul}. } Seznamy obvykle sázíme pomocí odrážek: \begin{itemize} % Nebo {compactitem} \item první \item druhá \item třetí \end{itemize} \section{Matematické vzorce a výrazy} Proměnné sázíme kurzívou (to \TeX{} v~matematickém módu dělá sám, ale nezapomínejte na to v~okolním textu a také si matematický mód zapněte). Názvy funkcí sázíme vzpřímeně. Tedy například: $\var(X) = \E X^2 - \bigl(\E X \bigr)^2$. Nechť \[ % LaTeXová náhrada klasického TeXového $$ \mathbb{X} = \begin{pmatrix} \T{\bm x_1} \\ \vdots \\ \T{\bm x_n} \end{pmatrix}. \] Povšimněme si tečky za~maticí. Byť je matematický text vysázen ve~specifickém prostředí, stále je gramaticky součástí věty a~tudíž je zapotřebí neopomenout patřičná interpunkční znaménka. Výrazy, na které chceme později odkazovat, je vhodné očíslovat: \begin{equation}\label{eq01:Xmat} \mathbb{X} = \begin{pmatrix} \T{\bm x_1} \\ \vdots \\ \T{\bm x_n} \end{pmatrix}. \end{equation} Výraz \eqref{eq01:Xmat} definuje matici $\mathbb{X}$. Pro lepší čitelnost a~přehlednost textu je vhodné číslovat pouze ty výrazy, na které se autor někde v~další části textu odkazuje. To jest, nečíslujte automaticky všechny výrazy vysázené některým z~matematických prostředí. Zarovnání vzorců do několika sloupečků: \begin{alignat*}{3} S(t) &= \pr(T > t), &\qquad t&>0 &\qquad&\text{ (zprava spojitá),}\\ F(t) &= \pr(T \leq t), &\qquad t&>0 &\qquad&\text{ (zprava spojitá).} \end{alignat*} Dva vzorce se spojovníkem: \begin{equation}\label{eq01:FS} \left. \begin{aligned} S(t) &= \pr(T > t) \\[1ex] F(t) &= \pr(T \leq t) \end{aligned} \; % zde pomůže ručně vynechat trochu místa \right\} \quad t>0 \qquad \text{(zprava spojité).} \end{equation} Dva centrované nečíslované vzorce: \begin{gather*} \bm Y = \mathbb{X}\bm\beta + \bm\varepsilon, \\[1ex] \mathbb{X} = \begin{pmatrix} 1 & \T{\bm x_1} \\ \vdots & \vdots \\ 1 & \T{\bm x_n} \end{pmatrix}. \end{gather*} Dva centrované číslované vzorce: \begin{gather} \bm Y = \mathbb{X}\bm\beta + \bm\varepsilon, \label{eq02:Y}\\[1ex] \mathbb{X} = \begin{pmatrix} 1 & \T{\bm x_1} \label{eq03:X}\\ \vdots & \vdots \\ 1 & \T{\bm x_n} \end{pmatrix}. \end{gather} Definice rozdělená na dva případy: \[ P_{r-j}= \begin{cases} 0, & \text{je-li $r-j$ liché},\\ r!\,(-1)^{(r-j)/2}, & \text{je-li $r-j$ sudé}. \end{cases} \] Všimněte si použití interpunkce v této konstrukci. Čárky a tečky se dávají na místa, kam podle jazykových pravidel patří. \begin{align} x& = y_1-y_2+y_3-y_5+y_8-\dots = && \text{z \eqref{eq02:Y}} \nonumber\\ & = y'\circ y^* = && \text{podle \eqref{eq03:X}} \nonumber\\ & = y(0) y' && \text {z Axiomu 1.} \end{align} Dva zarovnané vzorce nečíslované: \begin{align*} L(\bm\theta) &= \prod_{i=1}^n f_i(y_i;\,\bm\theta), \\ \ell(\bm\theta) &= \log\bigl\{L(\bm\theta)\bigr\} = \sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\bm\theta)\bigr\}. \end{align*} Dva zarovnané vzorce, první číslovaný: \begin{align} L(\bm\theta) &= \prod_{i=1}^n f_i(y_i;\,\bm\theta), \label{eq01:L} \\ \ell(\bm\theta) &= \log\bigl\{L(\bm\theta)\bigr\} = \sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\bm\theta)\bigr\}. \nonumber \end{align} Vzorec na dva řádky, první řádek zarovnaný vlevo, druhý vpravo, nečíslovaný: \begin{multline*} \ell(\mu,\,\sigma^2) = \log\bigl\{L(\mu,\,\sigma^2)\bigr\} = \sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\mu,\,\sigma^2)\bigr\}= \\ = -\,\frac{n}{2}\,\log(2\pi\sigma^2) \,-\, \frac{1}{2\sigma^2}\sum_{i=1}^n\,(y_i - \mu)^2. \end{multline*} Vzorec na dva řádky, zarovnaný na $=$, číslovaný uprostřed: \begin{equation}\label{eq01:ell} \begin{split} \ell(\mu,\,\sigma^2) &= \log\bigl\{L(\mu,\,\sigma^2)\bigr\} = \sum_{i=1}^n \log\bigl\{f(y_i;\,\mu,\,\sigma^2)\bigr\}= \\ & = -\,\frac{n}{2}\,\log(2\pi\sigma^2) \,-\, \frac{1}{2\sigma^2}\sum_{i=1}^n\,(y_i - \mu)^2. \end{split} \end{equation} \section{Definice, věty, důkazy, \dots} Konstrukce typu definice, věta, důkaz, příklad, \dots je vhodné odlišit od okolního textu a~případně též číslovat s~možností použití křížových odkazů. Pro každý typ těchto konstrukcí je vhodné mít v~souboru s~makry (\texttt{makra.tex}) nadefinované jedno prostředí, které zajistí jak vizuální odlišení od okolního textu, tak automatické číslování s~možností křížově odkazovat. \begin{definice}\label{def01:1} Nechť náhodné veličiny $X_1,\dots,X_n$ jsou definovány na témž prav\-dě\-po\-dob\-nost\-ním prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$. Pak vektor $\bm X = \T{(X_1,\dots,X_n)}$ nazveme \emph{náhodným vektorem}. \end{definice} \begin{definice}[náhodný vektor]\label{def01:2} Nechť náhodné veličiny $X_1,\dots,X_n$ jsou definovány na témž pravděpodobnostním prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$. Pak vektor $\bm X = \T{(X_1,\dots,X_n)}$ nazveme \emph{náhodným vektorem}. \end{definice} Definice~\ref{def01:1} ukazuje použití prostředí pro sazbu definice bez titulku, definice~\ref{def01:2} ukazuje použití prostředí pro sazbu definice s~titulkem. \begin{veta}\label{veta01:1} Náhodný vektor $\bm X$ je měřitelné zobrazení prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$ do $(\R_n,\,\mathcal{B}_n)$. \end{veta} \begin{lemma}[\citealp{Andel07}, str. 29]\label{veta01:2} Náhodný vektor $\bm X$ je měřitelné zobrazení prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$ do $(\R_n,\,\mathcal{B}_n)$. \end{lemma} \begin{dukaz} Jednotlivé kroky důkazu jsou podrobně popsány v~práci \citet[str. 29]{Andel07}. \end{dukaz} Věta~\ref{veta01:1} ukazuje použití prostředí pro sazbu matematické věty bez titulku, lemma~\ref{veta01:2} ukazuje použití prostředí pro sazbu matematické věty s~titulkem. Lemmata byla zavedena v~hlavním souboru tak, že sdílejí číslování s~větami.